V posledních pár dnech jsem si vybíral nějaká lepší sluchátka. Často cestuji autobusem a zatím vlastním model Koss Spark Plug. S jejich špuntovým provedením jsem spokojen, proto i tyhle jsem vybíral z kategorie in-ear. Pro převážení jsou malé, přitom mají kvalitnější podání zvuku než standardní "pecky". Výhodou je také odhlučnění okolí, protože když už poslouchám hudbu, tak raději na nižší hlasitost.

V recenzích občas zmiňovali zajímavý problém. Klasické nahrávky jsou mixované pro poslech na reprosoustavách, obsahují separované informace pro levý a pravý reproduktor. Zvuk, který jde potom z jedné strany, dorazí nejen k prvnímu uchu, ale s určitým zpožděním i ke druhému. Mozek potom na základě intenzity a zpoždění vyhodnotí, kde se zdroj nachází. U sluchátek ale tohoto efektu nejde dosáhnout, každé ucho dostává jiné informace. To způsobuje nepřirozené podání prostoru, hlavně zvuků jdoucích zepředu. Existují speciální sluchátkové zesilovače nebo softwarové úpravy, které se snaží tento jev eliminovat, ale často za cenu ztráty kvality a zkreslení výsledku.

Všechno ale řeší takzvaná binaurální nahrávka, což je speciální záznam zvuku za pomoci dvou mikrofonů, umístěných v pozici jako lidské uši. V současnosti je tento systém doveden ještě dále, používá se takzvaná "dummy head", což je umělá hlava, která má ušní boltce i vnitřní dutiny vymodelované přesně podle lidské předlohy. Uvnitř jsou potom velmi citlivé mikrofony. Celá tahle šílenost přijde na nějakých 200 tisíc korun.

Zajímalo mě tedy, jak je tato technologie rozšířená a jak velký je rozdíl v poslechu oproti standardní stereo nahrávce. Hudební nakladatelství tento formát docela pomíjejí, podařilo se mi najít informace asi jen o třech albech, které vyšly binaurálně. Na to, jak je to stará technologie, je to docela škoda. Přesto se na internetu se dá najít mnoho samostatných nahrávek, ze kterých si lze utvořit představu.

Prý už "skoro klasický" je virtuální holič na této adrese. Musí se poslouchat se sluchátky a nejlépe se zavřenýma očima. Více informací o technologii a rozcestník na další weby lze najít na anglické wikipedii nebo na stránkách binaural.com. Dají se tam najít ukázky klavírních skladeb, italské opery, různých nahrávek např. z města a podobně.

A jaký je tedy můj názor na tuhle technologii? Je docela zajímavá, hlavně ruchy jsou působivé, když někdo bouchne "za vámi" do stolu, nebo zašeptá do ucha, připadáte si jako v ději. V případě klavírních skladeb jsem rozdíl téměř nepozoroval. Když hrálo více hudebníků, šlo přesně poznat "odkud" hraje, občas to bylo zajímavé, občas to spíš rušilo. Navíc mně přišlo, že více vnímám zvuky jdoucí zezadu a ze stran, než zepředu. Možná je to i tím, že pro pořádný poslech by měla být hlava ve vzpřímené poloze a ne ležet na polštáři :) Určitě by ale tyhle efekty měly cenu v nějakých počítačových hrách nebo relaxačních nahrávkách.

Jinak jsem ale trochu rozpačitý, mohl bych to přirovnat ke dvoubarevným 3D obrázkům prohlížených červeno-modrými brýlemi. Tam je efekt také zajímavý - pro někoho více, pro někoho méně (podle oční vady), ale oproti normálním 3D hrám nebo filmům to není až zas tak jiné. A stejně jako tam záleží na kvalitě brýlí, tak také tady na tom, jak kvalitní sluchátka a hlavně zvukový výstup je (např. kvůli šumu). Velký problém bych také viděl v počtu dostupných nahrávek (např. ani Pearl Jam své album Binaural nenahráli celé touto technikou).

Když se ještě vrátím k začátku tohoto příspěvku, jaká sluchátka jsem si nakonec vybral? Výběr padl na AKG K324P s pouzdrem a třemi nástavci do ucha, jejich frekvenčně vyrovnaným projevem, kvalitními basy, detailními středy a výškami. Také by se měly pohodlněji nasazovat než Koss Spark Plug, které mám teď. A cena? Místo doporučené české ceny 1590 Kč mi je dnes ráno odeslal Lei Zhuojung z Hong Kongu včetně pojištění a poštovného za prakticky čtvrtinovou cenu.